GROOT CONSTANTIA Estate

Jedna z nejstarších značek na světě. Příběh Groot Constantia, jednoho z nejexkluzivnějších příkladu architektury Cape Dutch a jednoho z nepřednějších jihoafrických historických památek a turistických atrakcí, sahá až do roku 1685. V tomto roce bylo Simonu val de Stel, známému vojenskému veliteli a později guvernéru mysu, udělena hospodářský pozemek, který nazval Constantia. Když v roce 1712 zemřel, jeho majetek byl rozdělen a vznikla tak menší farma v okolí původního hospodářství a jeho přístavků.

Tuto novou nemovitost nechal vybudovat v roce 1716 kapitán Oloff Bergh, který ji odkázal své manželce Anně de Koningh. Po její smrti, se stali jejími majiteli Carl george Wieser, Wieserův nevlastní syn Jacobus van der Spuij a Jan Serurier, vlastník sousední farmy Alphen Serrurier. Tomu nemovitost patřila pouze jedenáct měsíců, než ji byl donucen, z důvodu škod způsobených krupobitím, prodat Hendricku Cloeteovi v roce 1778.

Rodina Cloete

Od této doby do roku 1885, kdy se hospodářství stalo majetkem vlády na mysu, byla Groot Constantia po pět generací v rukou rodiny Cloete. Byli to oni, kdo udělal nejvíc pro zkrášlení farmy a bylo to za nich, kdy vína Constantia, jejichž unikátní kvalita již dosáhla mezinárodního uznání, začala být vyhledávána evropskými královskými dvory, bohatými a slavnými a byla oslavována v literatuře.

Groot Constatia, matka vinic

Jihoafrické republiky, byla v roce 1885 prodána ve veřejné aukci správě mysu za 5 275 liber. Záměrem bylo, aby se hospodářství stalo vzorem pro vinařské účely. Očekávalo se, že se projekt stane obchodně životaschopným.

První povolanou osobou, která se měla ujmout tohoto úkolu byl baron Carl von Babo, který pocházel ze slavné vinařské školy v Klostenburgu v Rakousku. Ačkoliv byl Von Babo pouze minimálně úspěšný, musí mu být alespoň oceněn za výrobu a propagaci prvního přírodního stolního vína na mysu v Groot Constantia ( do té doby se vyráběla převážně vína obohacená). Po Von Babovi nastoupil v roce 1889 Herr C Mayer z německé vinařské školy v Geisenheimu. I přes úspěch v jiných hospodářských oblastech podnikání, byla vína vyráběná v letech Von Baba a Mayera spíše špatná.

De Waal a Pillans

Pan JP de Waal vedl vinařství od roku 1890 s panem Eustacem Pillancem jako zemědělským asistentem od roku 1893. Uskutečnili obrovské změny ve výsadbě a propagaci materiálu k roubování, který nebyl zamořen obávanou phylloxerou ( Peritymbia Vitifolii).Vinařsky došlo k posunu v oblasti výrobních stylů a metod – především se vína vyráběla podle chutí spotřebitele. Navzdory tomu, finanční náklady a náklady na údržbu do velké míry převyšovaly příjmy.

Pod vedením De Waala a Pillanse, se vinařství postupně zotavilo. Návštěvníci se ve vinařství stali pravidelným prvkem a pozornosti se dostalo produkci stolních hroznů. Mezi lety 1893 a 1896, byly výtěžek z výroby srovnatelný s náklady na ni. Avšak v listopadu 1898 došlo k úpadku, kdy bylo údolí Constantia zamořeno phylloxerou. Do Groot Constantia dorazila nákaza v roce 1899. tyto události ale de Waal a Pillans předvídali: jedinou odpovědí na onemocnění bylo naroubování amerického divokého vína a vinařství, které se tak stalo experimentální farmou, mělo okamžitě k dispozici půl milionu řízků a půdu k vysazení divokého vína. Groot Constantia zachránila vinný průmysl.

De Waal a Pillans porozuměli, jak je důležitý kontakt s dalšími zeměmi produkujícími vína a tak přivezl do Groot Constantia De Waal víno Shiraz z Austrálie, které objevil během své výpravy. Pillans se dále začal zaobírat myšlenkou udržovat historické budovy vinařství a rozjel tak široké opravy.

De Waal a Pillans odešli v roce 1901 a 1902 na zasloužilý odpočinek. Mezitím a počátkem dvacátých let dvacátého století chyběl vinařství směr, kterým by se ubíralo, a kolísalo tak mezi farmařením za experimentálními a cvičnými účely a komerčními účely. Později po sjednocení Jihoafrické republiky v roce 1910 bylo oficiálně rozhodnuto, že funkcí správy není vedení běžné vinné farmy, a že se Groot Constantia má stát pokusnou stanicí. Výsledkem byly velké ztráty v roce 1922 a v dalších třech letech. Groot Constantia nenaplňovalo svou funkci, nevyplácelo se – stávalo se stále se zvěšujícím finančním břemenem státu.

Krátce před vánocema 1925, historická část hospodářství byla zachvácena požárem. Tato pohroma donutila správu, aby se na vinařství podívala z nového pohledu, což se ironicky nakonec stalo spásou pro Groot Constantia. Franklin Kendall, známý architekt a kolega Sira Herberta Bakera, byl povolán, aby panství obnovil.

Ministerstvo zemědělství

V roce 1927 byl pozemek pronajat soukromé společnosti a hospodářství zaznamenalo období vzrůstu. Avšak 30. dubna 1957 byly pozemky s příslušenstvím předány zpátky ministerstvu zemědělství, aby začal nový rozvojový program po tom, co byly vinice, budovy a vybavení shledány jako velmi zanedbané. Vznikla poradenská komise Groot Constantia, reprezentující vládu, akademickou obec a mezi jinými i KWV. Byla vysazena nová vína, hlavně Pinotage, Cabernet Sauvignon a Shiraz, aby se zlepšila produkce červených vín dobré kvality. V této době došlo k rozhodnutí, aby se nejlepší vína z každého ročníku nechala dozrát v dřevěných sudech a aby se zbytek ročníku prodal, čímž farma získala pr postředky na provoz.

Kontrola nad farmou byla v roce 1963 předána zemědělské technické službě. Od té doby, se vína plnila do lahví a začala se prodávat ve vinařství. Dále se vína předem nechávala dozrát v lahvích. To znamená, že Groot Constantia byla prvním vinařstvím, které prodávalo obojí, vína dozrávající ve dřevě i v lahvi. První takové víno, které se prodalo byl vynikající Shiraz 1963, který se prodal 19. července 1967. O vínech Groot Constantia se začalo ze široka diskutovat ve vinařských kruzích.

V polovině 70. let došlo k rozvoji dalších vinařství v údolí Constantia, jako například Klaasenbosch, Alphen, Silverhusrt a High Constantia. Hrozilo nebezpečí, že některé části vinařství Groot Constantia budou prodány k pokrytí dluhů. Avšak prostřednictvím trochy soucítících vizionářů, jako Messrs Kent Durr a Roger Hulley zůstalo Groot Constantia nedotčeno. V roce 1974 si Hoop op Constantia osvojil stát a sousedící Nova Constantia divizní rada. Tyto kusy země byly sloučeny s Groot Constantia v roce 1975 a sousedící pozemky Coleyn na počátku osmdesátých let.

Kontrola nad Groot Constantia byla zmodernizovaná v roce 1976, když byl založen kontrolní výbor Groot Constantia. Cílem výboru bylo zachovat historické budovy na pozemcích a plně využít zemědělský potenciál farmy a vést ji jako finančně nezávislé vinařství.

Vinice byly znovu obnoveny, aby produkovaly vína červená i bílá. Tento program nové výsadby bral v potaz i mikroklima určitých oblastí, typy půdy a preference spotřebitelů týkající se specifických vín.

Mezi lety 1885 a 1990 se vinařstvá Groot Constantia, až na pár krátkých intervalů, spoléhala na finanční podporu státu na své přežití. Vinařství nebylo nikdy tak úspěšné jako za kontrolního výboru, ale situace se stávala čím dál složitější. Ačkoliv kontrolní výbor vedl vinařství jako nezávislý podnik, stát zůstal vlastníkem pozemků a budov. Tak byl kontrolní výbor zodpovědný za hlavní výdaje a výdaje na řízení majetku náležejícímu státu. Tento stav událostí nabral spádu, když došlo k hlavním politickým, ekonomickým a společenským změnám a výzvy k zásahu vlády se zvyšovaly. Počet stran, které měly podíl na vedení vinic potřeboval sjednotit a tento zásah měl vést k tomu aby se vinice staly naprosto nezávislou společností.

Fond Groot Constantia

Hlavním úkolem nového vedení vinařství bylo dát Groot Constantia do svěřenectví , finančně ji podpořit a obchodně je vést tak , aby bylo zachováno jako kulturně historická památka,jako vzdělávací přínos a jako finančně nezávislou výrobnu vín. Proto byl tedy vytvořen na místo kontrolního výboru fond Groot Constantia, který byl vytvořen jako nezisková organizace. Svěřenectví bylo předáno 22. června 1993. Všechen příslušný majetek, finanční závazky, práva a zodpovědnost byla z vlády a kontrolního výboru přenesena na novou neziskovou společnost.

Čtrnáct ředitelů jsou mezi jinými i zástupci vinařského průmyslu, místních obyvatel v údolí Constantia, turistického obchodu, vlády a památkové péče. Za své sužby si nenárokují žádné odměny.

Vedení vidí vinice holisticky: rovnocenná pozornost je zaměřená na znovuobnovení ušlechtilých druhů a zároveň na zachování tohoto historického odkazu.